1) ŽULA
2) SVORY A FYLITY
3) RULY
4) BŘIDLICE
5) KVARCITY
6) KRYSTALICKÉ VÁPENCE

Převážnou část polských Krkonoš a celý hlavní hřeben od Harrachova až ke Sněžce tvoří žula. Žhavé žulové magma vniklo v prvohorách do okolních krystalických břidlic a vytvořilo žulový masiv o mocnosti až 5 km. Na styku žulového magma s karbonátovými horninami vznikla krkonošská rudní ložiska (Obří důl, Svatý Petr, Malá Úpa).
Typické pro žulové hřebeny jsou zarovnané, mírně zaoblené vrcholy.
Podobně jako jiné žulové masívy je i krkonošská žula prostoupena systémem puklin, podle nichž dochází k jejímu typickému rozpadu do kvádrových bloků (na obrázku kvádrové bloky u Pančavského vodopádu). Na hřebenech najdeme skupiny skal - tory, u nichž eroze obrousila ostré kvádry do bochníkovitého tvaru.

Nejhojnějšími krkonošskými horninami na české straně jsou krystalické břidlice (ruly, svory, fylity, kvarcity). Byly vytvořeny ve starohorách a prvohorách před zhruba půl miliardou let. Ohromné tlaky a teploty horotvorných procesů tehdy přetavily původní vrstvy mořských usazenin i sopečných vyvřelin na nové horniny. Pro mnohé krystalické břidlice je typická vrstevnatá struktura.
Krystalické břidlice se, na rozdíl od kvádrového rozpadu žuly, rozpadají na ostrohranné úlomky. Je to jeden z důvodů, proč hřebeny z krystalických břidlic jsou ostřejší a strmější. Také kameny na hřebenových sutích mají odlišný tvar podle horniny, ze které je hřeben budován.
Z krystalických břidlic je vybudován vnitřní Český hřbet s přilehlými horskými rozsochami a část hlavního hřebene od Sněžky na východ.
Krystalické břidlice jsou odolnější vůči erozi než žula, proto hřebeny z nich budované nejsou tak ohlazené a mají strmější svahy (Kozí hřbety, Obří hřeben, Sněžka,...).

V tělese krystalických břidlic se objevují vložky a čočky krystalických vápenců a dolomitů. Na několika místech v Krkonoších se těží (Černý Důl, Horní Lánov, Suchý důl, dříve talé Strážné). Po vyleštěni se pouzivá na obklady (mramor), na výrobu vápna a pod. Ve vápenci se i v Krkonoších tvoří menší jeskyně.
<<< Obr.: Dnes opuštěný lom ve Strážném byl zdrojem žádaného sochařského mramoru.

V Krkonoších je něco přes dvacet nevelkých jeskyní, především při jejich východním a jižním okraji. Vytvořila je proudící podzemní voda ve vápencových vrstvách. Většina z nich ani nemá přírodní vstupy z povrchu - téměř všechny vchody byly objeveny při těžbě vápence v lomech. Některé možná teprve čekají na objevení.
Krkonošské jeskyně se ani velikostí ani krápníkovou výzdobou nedají srovnánat s Moravským krasem. Přestože zde nenajdeme velké podzemní řeky, existují tu jeskyně s hlubokými podzemními jezery, která dosud nejsou uspokojivě prozkoumána. Krápníková výzdoba krkonošských jeskyní je velmi chudá. Výjimkou je jeskyně Trucovna (viz obr. 2).
V těsném sousedství Krkonoš se nachází veřejně přístupné Bozkovské jeskyně s bohatou výzdobou.

Během ledových dob ve starších čtvrtohorách se v Krkonoších vytvořilo několik ledovcových splazů. Masy ledu pomalu "stékající" dolů vybrousily závěry údolí do tvaru kotle - tzv. kary - a níže pak údolí do tvaru písmene U (údolí modelovaná řekou mají příčný průřez ve tvaru písmene V). V Krkonoších se karům říká "jámy".

Pomalu stékající led hrnul před sebou kameny a suť - jejich nánosy se nazývají morény. Čelní moréna v několika případech přehradila údolí, takže voda z tajícího ledovce nemohla odtékat a vznikla tak ledovcová jezera. Najdeme je především na polské straně Krkonoš. V Krkonoších se ledovcovým jezerům říká polsky "staw".

Výjimkou mezi krkonošskými vrcholy je Sněžka, která byla ledovcovou erozí "okrajována" ze tří stran, až z ní zbyla jenom špička. Vzniklému jehlanu se odborně říká "karling".

Pro vrcholové části Krkonoš, stejně jako pro svahy na polské straně hlavního hřebene, jsou typické izolované věžovité skály, zvané tory. Vznikly během druhohor a třetihor, kdy byly erozi narušeny a odneseny méně odolné okolní horniny a obnažily se tak bloky žulového jádra, dříve schovaného hluboko pod zemí. Obnažené žulové skály se, jak je pro žulu obvyklé, působením především mrazu, rozpukaly do hranatých kvádrů. Ty dalším zvětráváním a ohlazováním dostaly dnešní bochníkovitou podobu.
Torům se v Krkonoších říká "kameny" - například "Polední kámen" (na obrázku 1), "Mužské kameny", "Dívčí kameny" (na obrázku 2), "Harrachovy kameny", ...

Na většině nejvyšších krkonošských hřebenů vytvořila mrazová eroze v dobách ledových kamenná a balvanová moře. Z výšky i při pozorném sledování ze země můžeme místy vidět pravidelné uspořádání těchto kamenů do jakýchsi téměř kruhových ornamentů - polygonů. Nejde o dílo mimozemské civilizace, ale o dílo mrazu.
Voda mezi kameny zamrzá a opět roztává. Neustále tím mění objem a vzájemně odtlačuje a třídí jemnější a hrubší kamení. Časem se tak vytvoří téměř pravidelné polygonální vzory. Mráz vytlačuje větší kameny ze středů polygonů ven. Na styku dvou polygonů jsou tak kameny tlačeny proti sobě a staví se do nepřirozené svislé polohy.
Některé polygony jsou složeny jen z kamenů, u jiných vyplňuje střed jemnější suť nebo zemina, na které se uchytí tráva či malé keříky.
Polygony na svazích se vlivem zemské přitažlivosti a stékání rozbředlé půdy protahují do podlouhlých brázd.

V nejvyšších polohách Krkonoš pramení několik potoků a řek. Cestou do údolí musí překonat velká převýšení a na takových místech potom vznikají vodopády. Největší z nich najdeme na strmých srázech velkých ledovcových údolí – Labský důl, Úpská jáma apod. Nejvyšším (149 m) je vodopád Pančavy na hraně Labského dolu. Říčka Pančava pramení na Pančavském rašeliništi (nedaleko od pramene Labe), poté padá po kaskádě žulových balvanů na dno údolí a po chvíli se vlévá do Labe. V blízkosti vodopádu prochází turistická cesta a je možné navštívit dvě vyhlídková místa. V okolí vodopádů najdeme i řadu vzácných rostlin a živočichů, vázaných na vysokou vlhkost prostředí.

Druhem vodní eroze je tzv. evorze, která brousí skalní dno řečiště pomocí unášených valounů a pískem jako brusným papírem. Tam kde díky tvaru řečiště vznikají víry, vymílá voda kruhové prohlubně zvané "obří hrnce". Je to útvar v krkonošských řekách a potocích poměrně častý.
Za miliony let vymílání mohou obří hrnce dosáhnout úctyhodné hloubky. Mimořádně pěkně vyvinuté, vymleté do svorů, najdeme v korytě řeky Jizery u Vilémova, přímo pod navigací silnice (na obrázku). Krásné, v žule vyvedené, obří hrnce najdeme také na říčce Mumlavě nedaleko Harrachova.